na Blog.cz

Víte, jsem docela slušně naštvaná. Nebudu říkat proč, ale Lukáš se Šimonem mě dneska nehorázně naštvali. Přestávám si myslet, že jsou normální. Zase se vrací to přání, odjet někam daleko a na všechno zapomenout...

Neptejte se, proč jsem tu fotku tak nazvala. Mám pro to svý důvody. A kdybych je sepsala, mají červenou vysoce agresivní barvu!!!

Přemýšlím, že bych si přečetla Harryho Pottera. Já nikdy netvrdila, že je to blbost (jak si některří myslí) a i ten nápad se mi zdál celkem dobrý, já ani nevím, proč jsem to nečetla. Teď mě to ale láká... Momentálně čtu Beznaděj. Ježíši, dneska se mě Roman ve škole zeptal, co čtu a já "Beznaděj!", on ať mu to ukážu. Tak jsem k němu napřáhla ruku, bohužel ale ze zadní strany, kde byl pouze čtvereček a navíc obráceně. Jsem fakt nemehlo. :D Inu, prosím vás, abyste ze na mě modlili, protože je taky možný, že mi bratr Harryho Pottera nepůjčí. Na Eragona jsem ho taky přemlouvala hrozně dlouho a ani jsem ho nedočetla. :D

Arnaxea zděšeně zaječela. Jakmile si však uvědomila, co se děje, naštvaně zařvala a popadla jednoho muže z klubka za tmavou kštici. "Co sakra děláš?!" vyprskla a mrskla jím proti zdi. Druhý účastník klubka, neznámý blonďák se zvedl a rychle zmizel. "NIOKIMARE!" Nečekala na žádné vysvětlení, chytila bruneta za kapuci a nehledě na jakékoliv jeho pocity ho vláčela do domu.

"Kdo to byl?" Zlost z Arnaxey pomalu vyprchávala, místo toho ji naplňovala lítost nad Niokimarovým roztrženým obočím.

"Já nevím," zabručel Nio.

"Tys zmlátil někoho, koho jsi viděl poprvé v životě?" Arnaxea nechala kus látky nasáknout oranžovou tekutinou a připlácla ji k Niovu obočí. Ani se nehnul. Pontia vždycky strašně ječela. "Proč?"

"Já ti to neřeknu," zabručel. "Budeš se zlobit."

"Mluv nebo ti to zašiju bez umrtvení." Niokimar se rozesmál.

"Když jsem dokázal vydržet vypalování, tak pochybuju, že mi budou extra vadit dva tři stehy bez umrtvení."

"Vypalování?"

"Myslím tetování. Chceš to vidět?" Arnaxea pokrčila rameny a mlčky přikývla.

"Co děláš?" ozvala se zděšeně, když si Nio začal rozepínat košili. Ten se jenom rozesmál a pokračoval. Arnaxea na něho zasyčela a z pusy se jí nedopatřením dostal hadí jazyk. Ztuhl a pomalu se změnil v normální, když zahlédla Niovy břišní svaly. To ale jeho úmyslem nebylo, tak si pomalu košili stáhl a otočil se k Arnaxee zády. "Páni." Dlouhými bledými prsty začala chobotnici podrobně zkoumat. Kůže nebyla vůbec porušená. "Má to zajímavou barvu. Z čeho ten lekvar je?"

"Lékařský tajemství," zazubil se Nio. Vlastně to nevěděl ani on sám. Malinko zklamaně si oblékl košili (ehm, asi si myslel, že z něho Xea bude až tak na větvi, že... teda, on spíš nemyslel) a natáhl k Arnaxee levou ruku.

"Proč otazník?" zeptala se.

Nio jen zavrtěl hlavou. Nemohl jí to přece říct. Ten si vypálil sám už dávno. Ten rok ji poznal a snažil se všemi možnými způsoby dobýt její srdce. Ona se ale nikdy nedala a Niokimara ignorovala. Proč mě nemiluje? křičel otazník do světa. Teď to bylo lepší, Arnaxea a Niokimar byli velmi dobří přátelé. Nio však pořád toužil po něčem víc. Marně.

"Řekneš mi, proč mlátíš někoho, koho neznáš?" přerušila Arnaxea chvilkové ticho, mírně se pousmála a z náhle se objevené tašky vyndala jehlu a černou nit.

"Ne že bych se bál, že to bude bolet nebo něco podobnýho, ale není to jehla na látky? A ta nit... Vážně mi to budeš zašívat takhle? Nechceš použít třeba kouzlo?"

"Nervózní?" zablýskaly Arnaxee oči.

Nio polkl. "Když ti řeknu, proč jsem ho zmlátil, zašiješ mi to normálně?" Arnaxea se usmála a pokývala hlavou. "Tak jo, no... Víš, byl jsem v -"

"Děláš ty něco jinýho, než že chodíš do hospody?" zvedla Xea pravé obočí a začala naostřovat jehlu. Tohle vysvětlení jí očividně nestačilo.

"Chodím do hospody jenom občas!" odsekl Niokimar. "A to z jednoho důvodu, toho stejnýho, proč jsem dneska toho chlapa zmlátil! Nepřijde ti divný, že vždycky, když doneseš cukroví, tak se v Krčmě dost rapidně zvýší návštěvnost?"

Arnaxea udělala opravdu zvláštní obličej, ani popsat to nejde, snad něco mezi vykuleným kaprem a překvapeným datlem. "Co?"

"Nosíš cukroví každej druhej čtvrtek," vysvětloval Niokimar trpělivě. "A každej druhej čtvrtek jsou tam lidi, který tam jinak ani nepáchnou. To sis nikdy nevšimla, jak na tebe ti chlapi zíraj?"

Arnaxea otevřela pusu jak nejvíc to šlo a strašně se rozesmála. "Ty... nor-normálně žárlíš!" vykuckala a znovu se rozesmála. Zato Nio se zamračil. "No dobře, tak promiň, asi bych se neměla smát zamilovaným lidem."

Nio něco zabručel, zvedl se a odešel, ani nepočkal, až mu Arnaxea spraví obočí. Ta za ním jenom zírala s pusou otevřenou. Tentokrát to ale nebylo kvůli smíchu.

Někdy bych chtěla někam odjet a nechat všechno za sebou a zapomenout na to. Zapomenout bych ale musela úplně všechno a to nechci. Už kvůli tomu, aby moje postavy žily dál, nemůžu. Jen tak si to ale představit je někdy hezký...

Představuji vám Titanic. Našla jsem ho v parku, já lodičky skládat neumím. A chudáček Titanic neumí plout, ale to je možná dobře, když povážíme, co se stalo jeho "nepotopitelnému" jmenovateli.

Před nedávnem jsem tu mluvila o Arnaxee, teď u ale přišla řada na jejího brášku. No, brášku asi není to pravé slovo, vždyť Ikram je o šest let starší! Nebudeme ale řešit to, co je, ale to, co není. Jak to myslím? Jistě nikdo z vás neví, že Ikramovi chybí levé ucho. Přišel o něj snad v boji o sestru nebo vlastní chybou při tvoření lekvtvaru...?

"Stalo se to dřív, než se objevil Nio a už tou dobou byla Arnaxea doslova posedlá tetováními. Neměl bych z toho strach, kdyby tetování nebyla nejnebezpečnější a nejbolestivější věc, která vůbec existovala. Samozřejmě jsem nechtěl, aby Arnaxea byla v nebezpečí a jen když měla v ruce třísku, měl jsem z toho nervy. Mám to v sobě zakořeněný už odmala. A teď, když konečně vím o našem otci, na kterého jsem si nikdy nepamatoval, se to objevilo znovu. Mě minulost netrápí, ale Arnaxeu ano a já mám neustále pocit, že ji před vším musím chránit. Tudíž je logické, že jsem nechtěl, aby pociťovala bolest. Lektvar, který se používal při vypalování jem zakoupil a několik dnů dumal, co by do něj bylo třeba přidat, aby byla bolest snesitelnější. Někoho by napadlo, že mám Arnaxeu prostě uspat a poté jí to vypálit, pravda ale byla taková, že bolest by byla tak silná, že by ji probudila, takže to nepřicházelo v úvahu. Nakonec jsem ale vymyslel nový lekvar, po kterém neměla cítit vůbec nic. Tak úplně jsem tomu ale nevěřil a proto jsem to chtěl vyzkoušet nejdřív na sobě. Říkal jsem si, že kdyby se to nepovedlo, způsobí mi to možná tak popáleninu a budu mít malou jizvu. Mám dlouhé vlasy, tak jsem to chtěl vyzkoušet na uchu. Stačila jedna kapka upraveného lekvaru. Bolelo to příšerně. Myslel jsem, že jsem ten můj lektvar vyměnil s tím původním, ale nebylo to tak. Takhle by vypalování bolet nemělo. Arnaxea mě našla o pár sekund později na zemi, kdy už bolest odeznívala a já si znovu myslel, že jsem si jenom vypálil malou tečku jako tetování. Opak byl ale pravdou a ten lekvar mi ucho doslova a do písmene sežral. S Arnaxeou jsme ten lekvar zničili, ale ucho nemám doteď. Je to vlastně určitý charakteristický znak, i když to není pod vlasy vidět."

Právě jsme odhalili záhadu Ikramova neucha a prozradím vám ještě jednu věc. Jednou se mě někdo ptal, jak je možné, že mají Ikram s Arnaxeou jiná příjmení. Pokud jsme četli článek s Arnaxeou tak víte, že mají každý jinou matku. Děti dostávají příjmení po své matce, ne po otci. Když se ale ženy zavážou s mužem (náhražka za manželství), převezmou mužovo příjmení.